#nosenijelaska

7. 6. 2020

Moderní nosičky si v dubnu 2020 přípravily projekt #nosenijelaska - proč nosíme a co nám nošení dává. Své nosící příběhy napsalo 35 žen a my jsme moc rády, že je tu s vámi můžeme sdílet.

Všechny je spojuje jedno - láska k dětem a nošení.

 

Lůca Stará s dětmi

Lůca + Hedvika (3 roky) a Jáchym (1 rok)
Asi nenajdu ta správná slova, co pro mě nošení znamená, ale vím, že si bez nošení už nedovedu představit život. Když si uvědomím, o co všechno bych bez nošení přišla. Díky šátku člověk cítí to úžasné spojení se svým děťátkem, prohlubují se mateřské pudy, pomáhá nám při bolistkach, můžeme chodit tam, kam se s kočárem dostat nedá, můžeme krmit kdekoli a kdykoli, mám volné ruce. Co se týče praktické stránky nejvíce jsem vždy nošení ocenila při vaření, a úplně nejdůležitější byla doba, kdy se narodil druhý nošenec, díky nošení jsem mu byla nablízku a přitom se mohla věnovat starší dceři.
Velmi důležitý je pro mě fyzický kontakt s mými dětmi a doufám, že tomu tak bude navždy. Chci objímat i svoje 30ti leté děti a věřím tomu, že to budou cítit stejně a že nošení tomu napomůže. Diky Bohu, že jsem objevila kouzlo nošení. Znamená pro mě strašně moc.
Nošení je LÁSKA, SOUZNĚNÍ, BLÍZKOST, POMOC (ať pro unavené nožičky, nebo nemocné či potlučené děťátko), je to prostě ZÁZRAK❤️❤️❤️

93038207_10212997766937324_364230900491223040_o

Terka, Gabča (skoro 3 roky) a Mikuláš (skoro 4 měsíce)
U nás to začalo porodem mojí extrémně mazlivé a kontaktní holčičky, která ten porod neměla tak, jak bychom si obě představovaly. Takže si ten kontakt, komunikaci a blízkost vyloženě sama vyžádala..Přivedla mě, absolutně nekontaktní osobu, na cestu nošení a mazlení a za to jí budu navždycky vděčná. Později jsem přicházela na to, jak je to vlastně i praktické a co všechno díky šátku nebo nosítku můžeme spolu zvládnout. Kolik dní i nocí mi šátek zachránil, když byla nemocná, přetažená, nebo unavená, nebo když jen potřebovala přikrýt v kočárku. Baví mě zkoušet další a další šátky, příměsi, barvy, délky.. Z čehož se jistojistě budu ještě někdy v budoucnu odborně léčit. Nicméně teď ještě ne. Teď mám svého zvídavého prince, který sice v šátku zatím moc nespinká, ale o to víc objevuje svět. Spolu teď učíme starší jezdit na kole, běháme za ní po lese, zkrátka šátek nám kromě blízkosti dává i volnost .Těším se na další roky, plné čisté lásky, zoufalství z nesehnaných kousků, radosti z toho nejkrásnějšího pohledu a nespočet fotek komínků. Jednou tohle období skončí, zůstanou ale vzpomínky.. A mě ještě bonus, moje spřízněná duše, můj absolutní opak a člověk, který mi v životě hrozně chyběl. Děkuji za tuhle skupinku, za to, jak si dokážeme poradit a pomoct a za to, jak mě vaše krásný fotky donutí #nahoditksicht #plnitvyzvy ,být kontaktní a aktivní a ještě se u toho snažit vypadat dobře. Protože o tom jsou pro mě #moderninosicky ❤

93060443_10213802666335601_8219903449844678656_o

Zuzana, Sára, 5 měsíců
Poprvé jsem si nošení vyzkoušela u kamarádky, když mi navázala svou úžasnou holčičku do šátkového nosítka..Moje reakce byly dost rozpačité, ale moc se mi to líbilo. Ten úzký kontakt a pocit spokojeného miminka. To jsem ještě nevěděla, že budu mít taky jednou roztomilou holčičku.. O pár měsíců později, jen tak mezi řečí, u ní na kafi, mě donutila počůrat "zázračný papírek", co jí doma zbyl a svým velmi znalým prozkoumáním zjistila, že tam ty "dvě růžový" fakt jsou, i přesto, že jsem jí tvrdila, že ne. ...Bála jsem se, že to nemůžu zvládnout, i když děti miluju, ale přece jen.. Obrátí Vám to život o sto procent naruby, změní se vše od základu, ale je to to nejúžasnější, co v životě ženy přijde. Stát se rodičem. Z porodnice jsem přijela ubrečená a zoufalá, co s tím malým zázrakem budu dělat. Nešlo mi kojit, malá pořád plakala a já jsem nevěděla proč. Vždyť v porodnici to bylo jednoduché ( tam mi totiž podávali neustále pomocnou ruku). V momentě, kdy manžel venčil psa více, než je zdrávo a já jsem byla na pokraji šílenství, Sára plakala a já jsem nespala a vůbec to nebylo dobrý ani pro ni, ani pro mě, jsem sáhla poprvé po šátku..6.den po porodu. Všechno se změnilo. Ten pocit, mít ji u sebe, ona spokojeně spinká a já můžu uklidit nebo se najíst jako člověk. Můžu s ní vyvenčit psa, ponosit jen tak, pro radost.. Jít s ní na výlet, kam kočár nemůže, cítit jak hřeje a slyšet její spokojené brblaní..to je k nezaplacení. Chtěla bych ti touto cestou Veru Veronika Mandíková moc poděkovat, za vše, cos mi ukázala a jak mě podporuješ v šátkování. A že je to sakra závislost. I když jsem si nevěřila, že můžu být dobrá máma, mít spokojené miminko a sama se cítit dobře, díky šátku to jde. Děkuji za nosící výzvy a nosící skupiny. Pořád se učím a pořád zkouším něco nového a dokud to půjde a bude ona chtít, budu jí nosit, i když bude vážit třeba jako ?.
❤️ Malí jsou jen jednou❤️

92839869_10217859952510318_8666876856638636032_o

Josefína
Nosím své děti už desetiletí, je to nádhera od začátku až do konce (do důchodu se mi nechce) Jasminku 10, Damiána 6 a Lianku 3 nosím blízko srdci každého tři roky a kousek. Největším přínosem je, že to moje maličké miminko nemusím nechat v postýlce, nemusíme sedět doma, mužem být SPOLU kdekoliv a kdykoliv. Moje tři radosti nosím už od úplných malickatych novorozenecku až do utíkáčků a vždy to má a mělo své kouzlo. Maličká miminka téměř nepláčou, když mohou být u maminky blízko srdce . To že dokážeme fungovat at už v kuchyni, domácnosti nebo prostě pro starší děti je veliký přínos a výhoda. Veliké děti zase kolikrát na procházce zabolí nožky a jdou do šátku vyspat se a odpočinout, zažili jsme tisíce procházek, dobrodružství a veselí díky šatkovani, milujeme to. Klidně bych si dala říct o dalšího nošenečka jen, aby ta krása propojení, blízkosti a lásky nikdy nezkončila, tak se aspoň těším až budu učit moje holky a nosit vnoučata jako správná kouzelná babička ?
Šátkování mi dalo a dává BLÍZKOST, LÁSKU, PROPOJENÍ, BEZPEČÍ, RADOST A SVOBODU .... A ještě spousta dalších krás...
Díky nošení jsem zjistila jak je žena neskutečně silná a dokáže zázraky pro své děti. Nošení mi dalo objevit velikou vnitřní SÍLU. Tady s vámi mi dalo i PŘÁTELSTVÍ, co víc si přát.

93179160_2920594864650277_5790910770338332672_o

Tereza a Hedvika (26 měsíců)
Ahoj, spíše jsem tichým pozorovatelem, ale k tomuto tématu bych ráda napsala. O nošení jsem se poprvé začala zajímat, když ségra byla těhotná, už je to 6 let a já si říkala, že svoje děti budu určitě nosit, protože mi to přišlo praktické a ta představa mít pořád u sebe svoje miminko, no, láska. A pak jsem si našla muže, který je na invalidním vozíku. Představa, že budu tahat kočár a vozík ve mně vyvolávala vše, jen ne pohodu. Třeba jsem si představila to kombo, že bychom nastupovali do MHD a šly na mě mrákoty. Takže jsme se pro zachování duševního zdraví rozhodli, že kočár pořizovat nebudeme. Koupili jsme šátek, na videích nastudovali úvazy a bylo. Takže pro mě je nošení o praktičnosti, o tom, že stále vím, co dítě dělá, o komunikaci, kojení bez překážek a to mini mimi se takhle lépe kontroluje, ani bych malé miminko do kočáru nedala, potřebuju cítit jeho dech, že je vše ok. Tak, to je něco málo o nás.
Mějte se a noste se ❤️

93180913_153550019525093_1402424439823400960_o

Hančí + Val
Než jsem otěhotněla, absolutně jsem nevěděla, že něco jako nošení existuje. Moje úžasná sestra mě ale prakticky donutila koupit šátek a pak do mě co 5 minut ryla, ať už jako konečně navážu. Tak jsem se naštvala a aby mi konečně dala pokoj, tak jsem navázala. A světě div se.. Bylo to prostě nádherný.. Jo, ze začátku to pro mě byl neuvěřitelný stres.. Prvomatka.. Dítě ještě smrdelo oddělením šestinedělí.. A můj uvaz měl k dokonalosti fakt daleko.. Ale ono to fungovalo jako kouzlo.. Ten andílek spokojeně usnul, vyprděl se a ta blízkost byla naprosto neskutečně magická. Je to prostě víc, než umím popsat..Nošení mi prvních pár týdnů doslova zachránilo život. Zatímco když jsem ten den používala šátek, tak jsem stíhala všechno úplně v pohodě, dny, kdy jsem nevázala jsem připomínala v čase zaseklou trosku, která si stihla vyčistit zuby někdy ve 4 odpoledne.. A to ještě když to šlo dobře ?.. Ale největší změna byla vidět na malé. To moje malé stvoření je od porodnice velice citlivé, křečovité a špatně snáší jakékoliv změny. Jenže mě se nechtělo pořád sedět doma a nic nedělat, protože malá všude plakala. Takže po čase jsem vytáhla šátek i ven a mezi lidi. A to byl zlom. Prostě asi největší. Malá spokojená, koukala, když chtěla tak položila hlavu a spala. Žádný tahání kočáru, žádný zavírání se doma a max ven na procházku a ještě se modlit, aby ji neprobrecela a já domů pak netahala prázdný kočár v jedné ruce a miminko v druhé.. Díky nošení jsem blíž své dceři. Chápu ji a ona chápe mě. Z toho mého uzlicku nervů vyrostla malá, samostatná slečna, která ráda zkoumá svět, protože ví, že kdyby se cokoliv dělo, může se u mě schovat a já ji ochráním. ❤️
A funguje nám to už téměř 2 roky. Nošení je naše každodenní záchrana.. Když se malá chce mazlit zrovna v době, kdy dělám 5 věcí najednou.. Když lezou zuby, nebo ji sužují jiné neduhy.. Když už bolí nožičky... Když už opravdu chce spát a prostě to nejde.. Když je nešťastná.. I když chce blbnout.. A občas prostě jenom tak.. Protože je to všelék, kouzlo a neskutečný pomocník.. A protože si to prostě užíváme...

93207715_2994470433954113_7169269812617543680_o

Michaela, Tonička a Oliver
U nás to klaplo až na druhý pokus... Syn se narodil v roce 2016 sekcí kůli preeklampsii a kp nožičkami. Měli jsme hodně těžké společné začátky... Sestra občas nosívala svou dceru, tak jsem to taky chtěla zkusit. Půjčila mi svůj elastik ale než jsem se zahojila do použitelného stavu, tak syn vyrostl a ztěžknul... Takže navázání proběhlo ale kůli potížím s páteří ( injekce do páteře tomu taky moc nepomohla... ) jsem nedošla ani do kuchyně. Tím to vlastně skončilo...
Druhé dítě ( dceru, 2018 ) jsem se rozhodla porodit přirozeně a vše si vynahradit .Povedlo se. Ještě před jejím narozením jsem koupila mei tai nosítko a šátek Little Frog od kamarádky. Bylo mi jasné, že s kočárkem a 21 měsíčním neposlušným drakem nemůžu fungovat. Stačilo mi, že jsem za ním s kočárem běhala celé těhotenství. Mei tai nakonec putovalo k jiné mamince a pořídil se lepší šátek. Prvních pár měsíců se dcera nosila hodně, protože syn ještě občas potřeboval kočár. Na podzim jsme z šátku LF nechali ušít nosítko, které mi vůbec nevyhovovalo kůli skolioze. Přes zimu se nosila jen výjimečně na kratší cesty. Na jaře mi muž koupil nosnější šátek. No a bylo to ❤️ Neskutečně jsem si to nošení začala užívat a konečně  jsem mohla vyrazit s dětma i sama. Syn byl v té době fakt ďáblík.... Na léto byl samozřejmě potřeba letní model šátku a kamarádka mi doporučila Moderní nosičky. Od té doby je to totální závislost! Zhruba od roka se dcera téměř výhradně nosí. Je nesmírně kontaktní ( narozdíl od syna ). Budou ji dva roky a i přes to, že ráda běhá, tak se i ráda nechá navázat do šátku. Kdykoli a kdekoli. Jak vytáhnu šátek, hned přiběhne. Obě nošení milujeme. S odstupem času mě hrozně mrzí, že jsem to tehdy u syna vzdala... Je to miláček a rád se s šátky mazlí a těžce nese, když některý prodávám. S jeho 17kg už ho nosit nemůžu a on se svým temperamentem vydrží stejně jen pár minut a chce dolů. Doma ho občas navážu a pořádně se pomazlíme .
Nošení nám dává především svobodu. Výlety a procházky získají jiný rozměr, když s sebou člověk nemusí tahat kočár a může jít kamkoli. No a ta blízkost a tulení, kontakt, tlukot srdíčka mého dítěte na mém ❤️ Prostě nádhera.Pevně doufám, že budu mít možnost nosit ještě alespoň jedno naše miminko. A těším se, až budu nosit naše vnoučátka, kterým chci schovat nějaké šátky.

93220744_3333411433354012_8837911658480271360_o

Hana, Gabriela 8, Rozalie 2
Nosit jsem začala s první dcerkou - vše začalo klokankováním u Apolináře mini nedonošeňátka. Když jsem si vezla domů 2 kg mimčo, které nebylo v autosedačce ani vidět, projela jsem Aukro a našla super fialový elastik a krásně jsme se s dcerkou omotali všemi šesti metry. Nosila jsem ve výstřihu mini spokojené kuřátko, které když vyrostlo a šátek se začal prověšovat, vyměnila jsem ho za nošení za krkem "na koníčka".
S druhou dcerkou, kterou mám skoro na den o 6 let později a také nedonošenou, jsem už byla moudřejší a koupila si opět elastik - protože do té doby jsem viděla trend barevných šátků jak pro " hipísáky" :)objednala jsem si pro jistotu šedou Manducu s hvězdičkama . Tahle dcerka se ale narodila větší a najednou elastik nebyl pohodlný a blížilo se léto. Byly jsme víc spocené a umotané, než krásné a spokojené. Nějak mě osvítilo a našla jsem nosící skupinku ve vedlejším městečku, kde mi zapůjčili RS od Loktushe. A od té doby mám asi ráda RS, Loktushe, nošení a všechno kolem. Ráda koukám na šátky a pozoruju nosící svět:)

93245070_10214849252378983_7878944597718597632_n

Zuzana a Oliver (dnes 1 rok)
První dva šátky jsem si pořídila už jako těhotná. Jejich příprava pro miminko mě bavila, šátky jsem vánočkovala, váleli jsme se po nich s partnerem a těšili se, až budou mít koho nosit. Při prvním navázání jsem byla hrozně nervózní, dítěti bylo 9 dní a bylo tak křehoučké. Jen co jsem dotáhla šátek, uslyšela jsem spokojené oddychování a teprve pak mi to došlo. Ten pocit se nedá popsat. Zalila mě bezmezná radost. Od té doby nosím téměř denně.
Nošení pro mě znamená možnost vyjádřit svou lásku. Je to pocit bezpečí, pohody, voňavé vlásky i volné ruce na hlazení miminka nebo teplou(!) kávu. Nošení je pomoc, kam nemůže kočárek, může šátek. Když moje maminka poprvé hlídala naše dítě, sama si vzala nosítko (aniž by ho předtím kdy zkusila), aby dítko bylo spokojené, když je zvyklé usínat u mámy/táty. Nošení je vášeň i chtíč, je to touha. Touha být spolu v tom nejkrásnějším šátku. Vedle praktické stránky totiž nesmíme zapomenout na naše pudy, šátky nás dostávají do kolen vzhledem i použitím drahých a fajnových látek. Už od dob obchodníků z orientu, pamatujete?
Nošení je radost, tak si ho užívejme, dokud můžeme.❤️

93258620_10219103656800529_7683381581246889984_n

Kristýna a Žofka (13 měsíců)
Nosím svou dceru, protože to tak máme nejradši - obě dvě. Šátek jsem si pořídila už v těhotenství jako ,,doplněk” kočárku. Pak se ale malá narodila a mně se tyhle představy úplně proměnily. Najednou mi bylo nejpříjemnější mít malou u sebe, díky tomu byla Žofka spokojená, mohla se pohodlně kojit a pozorovat svět z náruči mámy.
Nošení je pro mě přirozenost. Cítím, jak se při něm vracím ke kořenům, sama k sobě. Cítím při něm sílu mateřské intuice a neskutečnou propojenost mezi mnou a mým dítětem.

93279850_10215741744237757_513251362125905920_o

Martina a Samuel (8 měsíců)
Už od prvního momentu mateřství, možná dokonce už od doby těhotenství, jsem taková 'zvířecí máma'. Řídím se instinkty, hlídám a chráním své mládě před všemi predátory a věřím, že kdybychom měli ještě srst, tak by na mě miminko bylo přichycené od rána do večera tak, jako to známe u opic. ?
A to nám nošení umožňuje. Jsem máma, která musí zbytku tlupy nachystat něco k snědku, ale mládě zároveň vyžaduje teplé místečko v maminčině náručí a tak nosím když vařím. Miminko potřebuje objevovat svět a cítit se u toho v bezpečí a to přesně může, když je schoulené v šátku u mě na břiše nebo na zádech. A tak nosím venku, ve městě, v lese, kdekoliv...
Zároveň jsem žena, která se ráda dobře cítí a dobře vypadá. Takže v dnešní době nepřeberného množství značek, barev, vzorů a luxusních materiálů šátků, si užívám i to, že šátkování může být ohromně stylovou záležitostí.
A stejně tak, jako třeba kojení, je pro mě nošení naprosto přirozená a nádherná součást mateřství. ❤️

93282501_10213131311797303_5980701763081076736_o

Romana a Dominik 7 měsíců
Poprvé když jsem viděla maminku co měla dítě navázané kolem sebe, v extrémně duhovém šátku, s kolegyní jsme si div neťukaly na čelo. Říkaly jsme si jak to musí být nepříjemný, nepohodlný a nebezpečný. To se ale světě div se, změnilo ráz naráz. Nebudu tu rozpitvávat jak mi můj gynekolog po 10 letech co jsem k němu chodila řekl, že mám vlastně "téměř nefunkční vaječníky" a že bude "zázrak jestli někdy otěhotním přirozeně"...Co vám budu povídat, dozvědět se takovou informaci je horší než pecka do obličeje. V ten moment jsem děti kolem sebe začala vnímat daleko víc. Přišlo mi, že je daleko víc nosících maminek a najednou jsem se na to začala prostě dívat jinak. Najednou mi přišlo to tulení krásný.  Asi o měsíc později, co jsem začala brát různé bylinky na podporu funkci vaječníků jsem to opět nedostala a říkala jsem si, že bylinky nezafungovaly. Opak byl pravdou a já záhy zjistila že jsem těhotná.A tak jsem začínala pročítat a sbírat informace. Už v těhotenství jsem si koupila šátek, byl to LF 6, ten se mi zdál krátký tak jsem koupila Yaro v 7, jenže se mi to nakonec zdálo moc složité a tak jsem přikoupila ještě vázací nosítko.  (Asi nemusím dodávat že jich pak zepár přibylo) . Bála jsem se, že se mimču nebude nošení líbit, zprvu to tak i vypadalo. Po navázání vždycky pláč. Zabralo až když jsem s malým vyběhla ven. Do 5 minut byl tuhej!  A já se prostě zamilovala. Všichni určitě znáte jak je vám smutno, když už dítě spí dlouho a vy ho nemůžete muchlat.  No jenže takhle to šlo! Navíc na co je hezčí pohled, než na spokojené, spící dítě? Chlap ze začátku z nošení nebyl nadšený, no potom co nám šátek zachránil x probděných nocí a když viděl jak se malej hned po navázání uklidní změnil názor. Šátek používáme hlavně při bolístkách a procházkách, když je potřeba tak u vaření. Někdy prostě jen tak, protože se chceme tulit, když je unavenej, když chce koukat kolem na svět, prostě pořád a při každé příležitosti. 
I když mé okolí to bere jako rozmazlování, já vím že to je správné a že za to bude ten můj rošťák jednou vděčnej a já na to budu s láskou vzpomínat. ❤️

93375889_2853236238063940_4230402212280401920_n

Monika
Jak to bylo u mě? Otěhotněla jsem poprvé neplánovaně v roce 2015, malovala jsem si, jak si prvně udělám po medicíně atestaci a kdesi cosi. Atestaci jsem nestihla. Vůbec jsem nebyla na mateřství připravená. Do té doby jsem děti a matky na ulici spíš jakoby neviděla. Žila jsem si svůj život bez dětí. No a jak jsem otěhotněla, tak najednou všude tolik matek s dětmi, a kočárky a tak. Nevěděla jsem, jaký je rozdíl mezi bodyckem a overalem(jak fakt ?) a tak jsem vše googlila- vybavicka pro dítě? A odkázalo mě to na YouTube kanál mamalifestyle,kde říkala, jakou vybavicku má pro svy miminko. A mezitím i manduku. Říkám si- jo, to se bude hodit! Hned jsem studovala na nosíme děti, zda je to vhodné a tak a obratem objednala. Když se Štěpánek narodil, byl velmi kontaktní, byli jsme pořád na sobě nalepení. Prožívala jsem velice silné a těžké období plné emocí. Narazila jsem na Jihlavskou nosicku Moniku tehdá ještě Tesarovou, která mě naučila u ní doma vázat do šátku. Pro prvním navázání v 5ti týdnech Štěpánka jsem se rozplakala. Musela jsem mít svůj šátek. Mandika ležela dál v koutě a poridila jsem little frog. ? Nosila jsem jen v něm. Hadr za 2000, to bylo něco, přišlo mi to hrozně moc! Až Štěpánek trošku vyrostl, šel do manduky. V té době nás tady moc nenosilo. Kór v me rodné vesničce to bylo něco, když jsem vylezla ven bez kočárku jen s nositkem. Ale já to milovala. Nosila jsem pořád- ve dne, v noci. Jen a jen v šátku a nosítku. Poté jsem v roce Štěpánka pořídila monilu a to je vše! 1 šátek a 2 nosítka! Záhy poté jsem podruhé otěhotněla. Štěpánek chtěl utíkat po svých,tak jsem moc nenosila. A s Andulkou jsem se konečně po roce čekání dostala do moderních nosiček a zde to vypouklo! Střídání šátků a zkoušení a zkoušení! Nošení je naše vášeň, propadla jsem tomu. Miluju ty různé materiály. Barvy. Vzory. A hlavně stále s nemůžu nabazit té neskutečné blízkosti s mými dětmi. Aktuálně nosím oba dva. 2.5 letou Andulku a 4.5 letého Štěpánka. Oba to sami vyžadují a i v šátku usnou. Je to nádhera. A taky pořádná droga. Prošlo mi rukama už vážně hodně kusů. Myslím, že kolem 100 to určitě bude. Zažila jsem ještě dobu,kdy trh nebyl tak nasycený, bylo o dost méně značek, Šátky si držely víc hodnotu. Nenosilo nás tolik. Teď jsem ale moc vděčná za to, že nosí čím dál víc maminek a je to už dá se říct norma. ♥️

93421044_3052572674761780_100536431256010752_o

Míša + Slanina
Už v těhotenství jsem se o nošení zajímala, věděla jsem, že do lesa se s kočárem půjde blbě, ale vůbec jsem netušila jak velký pomocník to bude. Mojí malé princezně byli 3 týdny, když jsem jí poprvé uvázala. Byl to tak hřejivý pocit. Najednou se čas zastavil a my byly zase jedna. Mohla jsem dělat cokoliv, od domácích prací po čtení, koukání na film, hraní her a u toho mazlit ten malinký uzlíček lásky. Čas letěl jako voda a moje malá princezna rostla, rozvíjela své plazící, lezoucí a nakonec i chodící schopnosti a bylo vymalováno. ? Poponést nebo pomazlit na 5 min a dolu. Byla jsem smutná jak rychle to uteklo a kdybych to věděla budu si nošení více užívat. Ze Slaninky se stal zdatný chodec a my se den co den vydávaly do přírody na procházky. A jak to u malých dětí bývá, rychle začnou bolet nožičky! Sab se začala zase hojně nosit i doma a já zase mohla cítit to šíleně silné spojení.
Nošení a mateřství mi otevřelo oči, ale hlavně otevřelo moje srdce a já zacala svět vidět jinak, hezčí a to i přes všechny ty zlé věci co se dějí. Už vím, že silnější pouto než mezi matkou a dítětem není, že to neustálé mazlení malého miminka, které na mém břiše klidně a spokojeně spalo mělo smysl. Protože z mojí malé holčičky, vyrůstá velká holka, která rozdává úsměvy, hladí plakající dětičky a dělí se o vše co má a tak nějak cítím a doufám, že z ní díky nošení a díky kontaktní výchově vyroste hodná, sebevědomá a citlivá bytost.

93481897_1067563430285147_8259128316712189952_n

Markéta
K nošení me dovedla sestra, nosila uz od malicka synovce. Líbilo se mi to, vedela jsem ze az budu mama budu nosit. Nosila jsme i synovce (v tu dobu 1rok) kdyz po prve prijely z UK, nechala jsem sestru vyspat obstarala maleho, navazala a vyrazila na nakup,  bylo to super, uzivaly jsme si to oba. Jendou jsem ho i uspala v nositku, kdyz jsem ho hlidala aby sestra mohla jit strihat. Vlastně jsem ho nosila casto, vzdy jen na chvili. Dcerka se narodila doma ale sly jsme do nemocnice odkud jsem si ji prinesla v nositku domu, to bylo to tak super ? vsichni se na nas koukaly, jak mam maly miminko, rozplývali se a ja taky. Začala jsem nosit vic a vic abych se uzdravila, ac na krasny porod nam nebyl dopran bonding a ja mela diru v srdci, az denododenni kontakt a noseni mi ji zalepilo. Ve 14 dnech maly jsme byly na prvnim nosicim srazu, nezkousely jsme jen se kochaly, v tu dobu jsem mela storchwiele, do satku jsem se zarekla ze vazat nebudu! Pak mi dcerka pocurala nositko a musela do satku, diky bohu za to! Satky jsou uchylka! Bala jsem se reakce pritele kdyz jsem chtela dceru nosit casto, byla jsem hloupá vsak on je tak kontaktni, synovce si vzal 2x a dcerku by nosil casteji ale s nositkem remca a vazat neumi. Takze jsem vzdy dcerku mu do nositka dala ja, no a ty jejich oci! Obou, k nezapalceni. Milujou to oba, on je vzdy hrdej ze ji nosi a ona ze je u taty. Jednou ji v satku i uspal. Nosim z praktickeho ale hlavne z milujiciho hlediska , michat polevku, dat si bradu na jeji hlavicku a jen čmuchat jeji vuni! Miluju to i ted a bojim se, nosiciho duchodu ?

93566588_2825215710860137_1957031818704191488_n

Veronika, Sofinka, Lívinka, třetí v bříšku
Je tomu téměř 6 let co se narodila první dcerka Sofinka. Chtěla jsem ji mít u sebe. O nošení jsem neměla nejmenší tušení a tak se přiznám - pořídila jsem si klokanku Chicco. Dcerka měla 2 měsíce a nějak se mi to nezdálo, tak jsem hodně četla. Nechala jsem si ušít od paní slovenskou Zumbuccu a to byl začátek nosící etapy (první foto).
U dcerky jsem prostřídala hodně nosítek a nošení jsme milovali. Když jsem zjistila, že čekáme druhé dítko, tak jsem věděla, že chci nosit v šátku - první šátek u ní byla Loktu She bird garden Latte. Lívinka měla u narození zlomenou klíční kost - navázala jsem ji na chvilku když měla 5 dní. Postupně jsme to prodlužovali - při nošení byla spokojená a tak jsem věděla, že je to v pořádku. U malé jsem se hodně rozmazlila - šátku jsme zkusili víc než dost. Obě holky dozrali a opadli tak kolem 18 měsíců. Takže k maturitě jsem je nenesla. ? Teď čekáme třetí dítko, které se má narodit v srpnu. Doufám, že to bude další nosencek.

93644592_10213296398644039_2093436260583473152_o

Karolína, Amalie 3roky
Tak já se přidám! Dělám si pořádek ve svém životě, takže teď přišla řada na fotky . Mám jich mnoho, přesto, že jsme nosili málo. Že budu chtít nosit jsem věděla dávno před tím, než jsem se vůbec rozhodla mít děti. Velkou inspiraci mi byla sestřenice, má 4 děti a všechny nošené ? poprvé jsem navázala v 6 týdnu po porodu, dříve jsem nějak neměla odvahu..... Těšila jsem se na pronošené roky, ovšem dcera měla jiný názor, milovala kočárek, spala v něm i několik hodin, v roce a půl jsme na dovolené nosili naposledy. Nosil i manžel, sice v nositku a málo, ale na dovolené jen on. A máme i skvělou babičku, která nosila snad ještě více než já.
A co mi nošení přinášelo? Tu dokonalou blízkost, kdy jsem ji měla jen pro sebe a užívala jsem si na maximum, jinak mé nekontaktní dítě ❤️?

93650510_10222783836013370_4433650746310787072_o

Jana + Filip (20m) a Vojta 3,5 roku
K noseni jsem se dostala uz s prvnim synem, ale nevedela jsem poradne jak na to, neznala jsem nikoho kdo by mi poradil, ani jsem nevedela o zadne nosici skupine. S satkem jsem to vzdala po par nevydarenych pokusech a pak syna parkrat ponosila v neergonomickem nositku. Ruce jsem pro sveho syna mela porad volne, tak jsem to vic neresila, nebylo potreba, ikdyz tu blizkost, kdyz jsem ho mela u sebe, jsem vnimala jako nejkrasnejsi okamziky. Pak se narodil druhy syn a ja vedela uz v tehotenstvi, ze ho chci a budu nosit jak to jen pujde. Nyni je to jiz dvacet krasnych pronosenych mesicu, kdy mi noseni naprosto zmenilo zivot. Miluji tu blizskost, ten pocit bezpeci, to jak okamzite maly spokojene vytuhne ne me hrudi, to jak se pri tom na nej mohu divat, nakojit ho...
Miluji to jak mi noseni uvolnilo ruce pro meho druheho syna, kteremu se muzu venovat, kdyz maly spi, muzu s nim jit kamkoliv bez omezeni. Denni prochazky za nas domek do lesa by bez noseni proste nesly, nezvladla bych mnohokrat ani dovarit obed, poklidit, povesit pradlo.
Noseni mi nejen v mnohem zjednodusilo zivot maminky dvou deti, ale hlavne dalo ten nejkrasnejsi pocit blizkosti matky a ditete.
A taky mi dalo tuto skupinu, ktera me bavi kazdy den. Moc diky za to, ze mam s kym sdilet moje krasne satky, ktere budu s tezkym srdcem poustet dal az toto nadherne obdobi skonci. Urcite na to nikdy nezapomenu...a i tajne doufam v dalsiho nosenecka, at toto jentak neskonci ❤

93687118_4136222893058209_1791503439813935104_o

Sandra, Klaudie (3roky a 3 měsíce) a Viviana (14 měsíců)
Nošení je pro mě nedilná součást našeho současného života. Nosit jsme začala svou první dcerku v jejích 6 týdnech, byla velmi uplakané a kontaktní miminko. Právě tehdy se všechno změnilo, s prvním navázáním. Místo tří hodin jsem naráz uspávala minutu. Nošení jsme si obě zamilovaly a dodnes se Klaudinka moc ráda ponosí.
U druhé dcerky je to ještě intenzivnější, je to extra nosící dítě. Je neskutečné sledovat, jak se ukřičené děťátko během pár vteřin změní na to nejspokojenější na světě. Hlavou mi zní věta sestřičky z porodnice, když mě míjela na chodbě se spící Vivinkou v šátku : "Vy jste na to vyzrála, potřebovala kontakt."
Je to přesně to, co obě potřebujeme, jak je nám nejlíp❤️

93691622_10221960302215289_1959406720870514688_o

Annie
Kdyz jsem pred peti lety cekala prvního prcka,o noseni jsem neměla ani potuchy. Kamaradka ale zrovna kupovala satek a zminila i skupinu Nosime deti a tim všechno začalo. Prvni satek jsem koupila bazarovy Ellevil za 1500,-,sice v desnem stavu, ale posloužil nam.Jeste jsem měla půjčeny Glaciar a do te jemnosti jsem se zamilovala.
Byla jsem po akutní sekci,syn neodlozitelny a uplakany a neustale me vyžadoval. Byla jsem docela psychicky rozsekana z nepovedeneho porodu.Navazali jsme poprve asi v 6 týdnech (až ?).. Neskutečně nam to obema pomohlo,tuleni,blízkost, laska...konecne neplakal,byl spokojeny a mně konecne zacalo docházet, jaky dar je dítě. Začali jsme spolu spat,kojit na pozadani a nosit a vsechno se spravilo.Nasla jsem diky satku k synovi cestu a mateřskou lásku ❤
U druheho prcka jsem stavela komin po prvním trimestru a tesila jsem se,ze si znovu uziju tu blizkost.Nosili jsme od zacatku,vystřídali spoustu satku a opravdu jsme si to do roka uzivali.Mohli jsme v pohode behat za brachou,jezdit na vylety,srazy a diky satku jsem mohla byt vic v pohode pro oba kluky. Ted uz chce maly ponosit jen obcas na odpolední spani nebo dotulit po spanku,ale pořád to jsou nezapomenutelné momenty plne lasky.

93702229_10223261640833265_4637062119731232768_n

Bára
Proč nosím? Začalo to zvědavostí, když se mi narodila před 3 a půl lety Isabella. S šátkem mi to ale moc nešlo a tak jsme nosili v nosítku a spíš na výletech. Než se mi narodil před více než rokem Kristian, rozjela se u nás ve městě nosící skupinka a ja úplně propadla šátkům. Nosím, protože ten pocit je nenahraditelný a nepopsatelný ? Samozřejmě se teď v šátku ráda pomazlí i Bella a ven už skoro jinak než v šátku s Krikrim nechodíme, je to totiž neskutečná svoboda.

93771509_3224039880939833_6662101472802504704_o

Míša a Ella (24m)
Jsem spíš tichý pozorovatel a také máme s mužem umluvu o nevkladani fotek dcery na fb, takže mě tu asi většina neznáte. Tohle téma se mi ale strašně líbí.
Já již v těhotenství pilně studovala knihy kontaktní výchovy, takže o nošení nebyl pochyb. Konkrétní představy v těhotenství vypadaly asi takto:
1. Koupíme si s mužem jedno nositko, je to rychlejší. Cipy šátku pod oblečením jsou strašne.
2. Ok, koupím si možná šátek, ale krátký a krouzek, ať nekoukaji cipy. Manžel bude mít nositko. Šátek si koupím jeden na celé nosici období.
3. Vybírám šátek a určitě za něj nedám víc jak 2000!
4. Líbí se mi duhové šátky a kupují nový duhový LL big love. Nechápu, proč ženy navazuji poprvé až třeba po měsíci.
5. Porodila jsem. Moje tělo je i po pěkném DP docela zdecimovane a tak navazuji poprvé ve 3 týdnech a smeju se svým představám, že navazu den po porodu (vím, že je to pro mnoho žen možné ). Zároveň se mi v netehotnem stavu okamžitě prestava líbit duhový šátek  a objednávám Loktů she Rose, která je můj miláček a čeká na druhé (a ano, budu si v té růžové nosit i kluka)
6. Je to zaprah. Mám maximálně neodlozitelne díte. Nikdy jsem nezažila to, že by si dítě spokojeně leželo pod hrazdičkou. Jakmile u ní neleží nebo ji nedrzim, tak řve. Je to pro mě dost náročné. Navíc ze začátku nechce nosit v šátku doma. Je to ale jediná věc, co jí uklidní při hysteraku (asi po pulhodinovem chození po bytě se řvoucím dítětem a myšlenkami, zda ho před skokem z balkonu odvazete nebo ne - nadsázka, ale mnohé to asi znají ). Jsem celkem drobná a neměla jsem svaly, zároveň dítě strašně moc pribiralo. Moje tělo se nestíhalo adaptovat na novou váhu a mě celé tělo šíleně bolelo. Měla jsem i svalové horečky párkrát. Jak jsem ji musela mít pořád u sebe, jinak rvala, dělala jsem bkm, tak jsem těch 7kg zvedla za den asi milionkrát, spíme na zemi, takže mi od toho zvedání praskají i kolena ) v této dobe jsem přišla s nápadem koupit kočár...ejhhhm u dcery to samozřejmě neprošlo. Nosila jsem ráda, ale spíše jen venku. Musela jsem počkat, až si tělo zvykne. A začala jsem cvičit s SM Systém, to mi hodně pomohlo.
7. Dcera se začala hýbat a přestala tak přibirat, moje tělo se adaptovalo, psychika novomatky se trochu uklidnila a vše si sedlo. To bylo takové zlaté nosici období  v šátku doma ale nikdy moc nevydržela. Jo a miluju dlouhé cipy .
8. Kvuli měsíčnímu pobytu v zahraničí nosím v manželove nositku.... Noo... Zlatý šátek.... Nosítek jsem vyzkoušela asi 8 druhů a prostě jsem zmlsana šátky. Nositko ale krásně krylo kojení a my díky němu naprosto úžasne zvládli měsíční cestování po Indii a pak Dubaji .Nyní jsou dceři 2 roky, miluje to svoje valco, ale my už tak moc ne. nosit se nechá jen ode me a to jí musím dát prso. Byla jsem vždy celkem satkova minimalistka, za 2 roky se u nás vystřídalo 10 šátku a u manžela 3 nosítka. Většinou mám zimní šátek, letní šátek, kratase a rs. Od LL jsem se posunula k Solnce a AP a na druhatko si plánuji WW. Přiznávám, že umím jen KSK, batoh, DH a uměla jsem RRR, hezké zakončení neumím žádné ? A taky se těším, že na druhatko již budu mít svaly a budu jej moct více nosit. Taky už vím, že moje potřeby jsou taky důležité a že ne vždy musím uspokojit potřeby dítěte a to hned. Mateřství je pro mě obrovská lekce o tom MÍT SE RADA. Takze mějte rady samy sebe a díky že tu jste. Jsme super skupina ❤️

93786087_10215738768038366_7536024139539152896_n

Christina
Nosila jsem už před sedmi lety dceru. Tam to bylo spíše z praktického hlediska. Na uspávání, na výletě, v obchodě... A ne vždy to bylo úplně ergo ?
Věděla jsem ale, že další dítě budu nosit taky. Další dítě byly dvojčata ? I tak jsem chtěla za každou cenu nosit. Trvalo měsíc, než jsme si je směli vzít z nemocnice domů. Po každodenním klokánkování jsem si neuměla představit jak o ně pečovat a nemít je na těle. Byli tak malincí! Dost jsem s tím na začátku bojovala a když už mi bylo do breku, objevil se anděl Veronika Valentová Pomohla mi poprvé navázat předozadní tandem. No a bylo to tam! Takhle jsme spolu strávili mnoho hodin ve zdraví i v nemoci. Při vaření, na procházkách, při tanci i srážení teplot.
Teď už mají kluci skoro dva roky a jsem spíše v nosícím důchodu. Už tu váhu nezvládám. Ale stále se občas chvilka najde a pořád to na ně působí jako kouzlo ❤️

93786299_10207363918692270_643715602241814528_o

Vali a Jonášek (14m)
Neumím to popsat pár slovy, takže píšu celý náš příběh, jak to všechno začalo.
První šátek jsem si pořídila v těhotenství (to jsem ještě neznala tuto skupinku). Pořídila jsem si ho s tím, že si občas miminko navážu, když půjdeme na nějaký výlet/výšlap, abychom se s manželem nemuseli vzdát našich koníčků. Hlásala jsem, že rozhodně nebudu nosit syna pořád ( abych ho nerozmazlila ??)... Nooo, pak se narodil Jonášek a všechno bylo samozřejmě úplně jinak a hlavně se děly věci, které jsem vůbec nečekala. Malý se narodil se špatnými krevními výsledky, takže jsem ho u sebe po.porodu měla cca 20 minut, pak mi ho.oeivezli až někdy po 8mi hodinách ... Následovaly antibiotika a žloutenka, takže mi celý týden pobytu v porodnici vozily malého jen na kojení a za 7 dnů jsem ho u sebe na noc měla pouze jednu .... Když mi ho poslední noc nechali u sebe, malý mi pořád plakal, nepomáhalo vůbec nic, ikdyz jsem se krásně rozkojila a on pěkně sál. Byla jsem z toho nešťastná (že neumím uklidnit své vlastní miminko)... Po příjezdu domů jsem s Jonaškem celé 6ti neděli víceméně ,,bojovala"... Byl neodlozitelny, pořád plakal, trpěl na bříško...no, prostě šestinedělí.... A v tu dobu jsem si řekla, že se vykašlu na strach a prostě ho zkusím navázat do šátku, protože už jsem opravdu nevěděla, jak ho uklidnit... A V TU CHVÍLI SE TO STALO!!! ❤️ NAPROSTA LASKA! Z Jonaška se rázem ze dne na den stálo hodně miminko, které jsem pěkně uspala v šátku a mohla ho dokonce odložit do postýlky... Nošení nám opravdu změnilo miminko ve šťastné, tím pádem i mě jako mámu ❤️
Od té doby je to prostě naše ,,láska, činnost, styl" , který mezi sebou máme jen my dva ❤️

93832640_218819892733469_1597645164581486592_n

Kristýna a 9měsíční Adam, zmíněna i Alex (5)
První dítko se mi narodilo akutním císařem v 35tt v červenci 2014. Byla to krásná holčička. Poprvé jsem ji ale do něčeho uvázala až letos, jako skoro 6letou kozu. Tahle koza si ale vysnila brášku. Ve školce o něm věděli dřív, než jsem vůbec byla těhotná. Malý se měl podle odhadovaného termínu porodu narodit na její páté narozeniny. Tak jsme se ještě v květnu spolu vydali do lázní. Někdo si odtud vozí Vincentku a já si dovezla svůj 1.satek - Little Frog. Šátek jsem si Vyhlédla už před lázněmi a Byla jsem rozhodnutá že svoje 2.dítko budu nosit a tak jsem se do něj stavila do Fryštáku,k původní majitelce,už cestou do lázní ? V lázních jsem i poprvé navázala a to velkého plyšového tygra z Medvídka Pú. Lázně jsem přežila s 5letou ADHD kozou celé jako Kindervajíčko s překvapením. Vzhledem k bezproblémovému těhotenství jsem se těšila na svůj první přirozený porod. Dva týdny před termínem mi ale v porodnici při kontrole sdělili větu : "Těhotenství Bohužel budeme muset předčasně ukončit".. A v tu chvíli by se ve mně krve nedořezali,ale 'nastesti' to znamenalo jen akutní císař. Navíc nebyl tak akutní jako minule a tentokrát stačila lokální anestezie.
Hned po návratu domů šel ale malý ne do kočáru,ale do Žabáka. Měl dva týdny a já jsem si pořídila první elastik. Měl dva měsíce a já si pořídila i své první nositko - MoniLu Uni. Měl čtyři měsíce a já si pořídila své druhé nosítko - Karaush.
Elastik už nemám. I bez něj mám ale 3 nosítka, asi5 nebo 6 šátků a 1RS a ráda lakam i ostatní k nošení ?
Od letošního roku se i na místním centru pro rodiče s dětmi pravidelně jednou měsíčně scházíme a nemám problém být kdykoli komukoli nápomocna a k dispozici.

93848181_10220623576291687_2237632275648872448_o

Bára, Jeroným (20 měsíců), Adriana (ještě v bříšku)
Třetí patro bez výtahu, dva psi, nošení jsem brala jen jako usnadnění, abych je vyvenčila. V nosících pomůckách jsem se naprosto ztrácela a stejně si myslela, že šátek rozhodně nezvládnu uvázat. Pořídím si nosítko, to se rychle cvakne, nic složitého, znala jsem Manducu a Tulu. Postupně zjišťovala možnosti, kde se dalo a měla z toho hlavu v pejru....
Syn se ale narodil dřív a já nepřipravená, musela jsem honem něco pořídit. Tenkrát mi kamarádka ukázala, jak se váže šátek a když si navázala mého ani ne měsíčního Jerouška, normálně jsem až žárlila, jak se k ní přitiskl a spokojeně usnul. V tu chvíli se něco změnilo a já hned věděla, že tenhle pocit chci taky. Vybrala jsem rychle nějaký šátek, z jedné strany růžový ? a užasná Denisa přišla až ke mě domů, kde vše ukázala......a už to bylo. Stala se ze mě nosička a z nošení byla rázem láska.
Když Jeroušek plakal a že prvních pár měsíců byl neklidné miminko, uklidnil se jedině v náručí. Hodně ho trápilo bříško, pak zase rostly zuby, když měl teplotu nebo chtěl prostě jen blízkost maminky. Navážeš a jako mávnutím proutku se malý uklidní. Naprostý zázrak. Syn je hodně kontaktní, vyžaduje naši přítomnost, někdy byl šátek nutnost, někdy byl šátek usnadnění situace a někdy se jen maminka chtěla pomazlit a mít tak poklad blízko u sebe, přiznávám ☺️. Do 13 měsíců syn nezvládal přítomnost jiných lidí, nemohl ho nikdo pohlídat, pochovat, aby nezačal brečet. Na jakékoli oslavě, návštěvě byl v šátku v bezpečí a my tak mohli kamkoli. Díky nošení jsem měla volné ruce, mohla jsem doma vše udělat, jít s pejskama ven, kamkoli do města, kam třeba s kočárkem nejde a je to i rychlejší. Postupně jsem se naučila v šátku i kojit. Taková svoboda. A ten pocit souznění, to, jak se u vás miminko uklidní, to je naprostý štěstí ❤️

93961223_2853808844657043_7961888774210715648_n

ichaela (33) - Elena (5) - Arya (2,5)
Kdyz jsem poprve videla dite v satku, bylo mi 16 let. Bylo to v Brne. Pani mela jakejsi oranzovej hadr a ja si v duchu klepala na celo a litovala dite - chudacek zkroucenej, musi mu byt horko, jak ten by se mel v kocarku!
Cvak.
Je mi 27 a mam sve prvni dite. Toto je neodlozitelny umrceny vecne nespokojeny uzlicek ❤️
Muj muz mi ve 3 mesicich dcery rika: “Objednal jsem satek na noseni! Pry je to nejvic, docetl jsem se to na mamaforu, takze budeme Elenku nosit, juch.”
Ja: ???
Cvak.
O par dnu pozdeji prisel satek. Manzel jej vypral, ususil, prezehlil a jednoho rana me budil s navazanou Elenkou a ona spala. Coze? Halo?! Jak? Jaks to udelal? Jak tam drzi? Otazky, samy otazky.
Cvak.
O tyden pozdeji, po peclivem treninku a osobni instruktazi manzelem, jdeme s malou v satku ven. Oba! Nyni vim jak bylo one mamince kterou jsem tehdy zahlidla! Vsichni na nas civi. Septaji. Ukazuji. Bylo to na verejne akci k MDD. Fotila si nas (se souhlasem muze) i mistni fotografka jako nejakou senzaci, lidi se chodili ptat jak tam drzi a co tam vlastne mame ??
Cvak.
Pise se rok 2020. Mame 2 deti. Druhatko noseny od 2 dnu. Prohopsany noci celyho sestinedeli na mici, nachozeny kilometry po byte s malou v satku. Jen tam byla ticho, ta nase narocna mala laska.
Za tu dobu, co nosim(e) pribyl jeden satek na kratsi chvili a vyzkousela jsem desitku jinych. Nosila jsem deti jen tak, taky byly noseny pri zoubcich a jinych trapenich, pro lepsi naladu, delala jsem ze satku houpacky, kolibky, ucastnila se vyzev, srazu, potkavala novy lidi. Satek slouzil i jako deka, kdyz nebylo co jinyho. Je to skvely pomocnik, bezva modni doplnek a paradni uspavac. Jesteze me do toho manzel tehda navez.

93794209_10207325886382615_4651175983561310208_o

Denisa (32) Alex (8) Elen ( v květnu 3roky)
Psal se rok 2011 a já jsem po šíleném ,náročném, xx hodinovém porodu ,přivedla na svět svého syna
Všecko bylo špatně... Všechno kromě něj,on byl úžasný,to je jasné . Jen já jsem byla ta bojacná prvorodička,co poslouchala ,,chytré rady''- moc ho nechovej,zvykne si ! Koj v intervalech ! Ať spí ve své posteli ! Budeš otrok ... situace byla taková,že jsem měla doma malý uplakaný uzlíček a absolutně jsem nevěděla co s ním  3 šílené proplakane měsíce , plakal on ,plakala jsem já ,byli jsme nešťastní...a tak jsem si půjčila baby vak ? napolohovat tam dítě ovšem bylo celkem náročné ( jak už teď vím,top to nebylo ?) ale fungovalo to ! Z věčně nespokojeneho miminka byl kliďas. Další nosící věc jsem ale nepořizovala. Až v roce 2016 kdy jsem zjistila že po 4 letech snažení se podařilo a čekáme miminko  Na Elenku jsem šátek pořídila už těhotná  Byla jsem si jistá ,že to tak chci ! A že si do toho tentokrát kecat nenechám ! Že budu nosit a kojit dokud to půjde ,že si to nenechám zkazit nikým a ničím.. Tentokrát to bylo jiné ,našla jsem v sobě konečně ten pořádný mateřský pud! Tu ženskost. Elenka byla poprvé navazana v 8 dnech,měla 2,6 kila a bylo to úžasný, v květnu jí budou 3 roky a šátek je stále velký pomocník .Díky za to !
Chtěla jsem tímhle příspěvkem tak trochu říct,víte ono když vidíte dítě v něčem co není zrovna top ergo ,nesuďte ❤

93518048_10207309432769822_12818892535627776_n

Martina + Tůfa (30 a necelé 3 roky)
Neplánovala jsem nosit. Přišlo to nějak samo. Před porodem při brouzdání po fb a instagramu jsem si všimla, že spolužačka z vejšky dala na socsítě fotku, jak má navazaného prcka, tak jsem ji hned napsala, co že to má, jak se jí to líbí a tak. Nositko Storchenwiege, které mělo dodací lhůtu pár týdnů, jsem záhy objednala.
Ano, měla jsem za sousedku Lůca Stará, která už měla šátek u nosítko, ale moc jsme se nekamarádily, společnou řeč jsme našly až s dětmi a díky bohu za to!! 
Tak jsme tak čekali, až se náš malý Kryštůfek narodí (nikdo, NIKDO!! mu nebude říkat Tůfa ?), abychom stejně čekali, až bude mít 3,5 kg, protože tak nějak to výrobce doporučuje ne ?. K prvnímu navázání jsme se odhodlali v měsíci. Nejdřív manžel, pak já. Navazovala jsem v sedě na gauči a i tak jsem byla spocená až tam, kde slunce nesvítí. A ono to nakonec bylo tak strašně fajn .Nositko nám vydrželo do 8/9 měsíců, pak přišel první šátek, LL s bambusem, ale prodávající mi nějak zapomněla říct, že to je šátek na miminko. Po procházce jsem měla dítě u kolen ? tak začalo pátrání po pořádném jediném šátku, víc jich přece nepotřebuji,  haha..
No a když už jsme se s Luckou kamarádily, začaly jsme objevovat nové a nové šátky. Denisa Bel Hadjsalah rozjela půjčovnu a dala mi okusit poklady. Třeba AP Eden.. Sakra, co je to za kus hadru a ještě se strašně mačká?! ?? Lucka mi jednou dala okusit jejich Yaro s tussahem. Byla jsem lapena a začal shánět šátek stejného složení, což bylo zase Yaro, jen s jiným vzorem a barvou. Hnusné, fialové, v ČR z druhé ruky nesehnatelné.. Ale ty vlastnosti! ? No tak nějak to s námi bylo, šátek či nosítko jsem asi nikdy moc nevnímala jako doplněk, byl to pro mě nástroj, se kterým jsem měla usnadněnou cestu do města - hlavně v zimě!! Byl to pro mě (a pořád je) neocenitelný pomocník na cesty vlakem, protože s kočárkem to je peklo. Byla to taková naše cestovní postýlka, když jsme nebyli na čas spánku doma.
A navíc to pro mě znamená blízkost, bezpečí, něhu, důvěru, bezmeznou lásku,... Dodnes, když se poštěstí a jednou za čas si ponosím, rozplývám se, když si na mě pokládá unavenou hlavičku a já ho můžu "čmuchat" do vlásků... ?

Romana Škvorová

Romana (30) a Anežka (8 měsíců)
K nošení mě přivedla kamarádka Veronika Balková, která mi ze začátku poradila i s výběrem šátku. Vždycky se mi nošení líbilo, ale původní plán byl, že budu nosit i vozit v kočárku, tak půl na půl. No realita je jiná, většinou nosím, vozí babičky a děda a poslední dobou se Anežce v kočárku ani moc nelíbí. Miluju tu blízkost, "čuchat" to miminko, objímat. Vidím v nošení jen samé výhody - pomoc při trápení, ať už zuby, teplota a jiné trápení; člověk má obě ruce volné a může s dítětem fungovat, miminko tak je s maminkou při běžných každodenních činnostech; můžeme kdykoli a kamkoli a pořád jsme spolu; a prostě to úžasně vypadá, vždycky mám radost když vidím nějakou jinou nosící maminku. Jsem ráda že nosí i manžel a taky se mu to líbí. Ten mimochodem vybíral i náš první šátek. Až bude druhé miminko, ráda bych navázala ještě v porodnici, Anežku jsem si poprvé troufla navázat v deseti dnech a manžel ji navázal už v pěti dnech ? Ač občas rodina něco řekne "v rádiu říkali že to není zdravý pro dítě", tak většinou nás nechává žít a dělat si věci po svém a i když něco občas řeknou proti, tak to rozhodně není výčitka, jen si to prostě musejí říct ? Takže to přejdu, argumentů proč nosit je spousta, ale ten nejhlavnější je, že je to nejůžasnější pocit, ta možnost mít miminko neustále u sebe, cítit jeho vůni, dech, jeho spokojenost a ty její pohledy ?

93974837_10219164172673388_3738860982122840064_n

Gita (33), Desmond (5), Dominik (1)
Muj prvni syn se narodil v Irsku v roce 2015, uz pred porodem jsem planovala nosit, od me svagrove jsem tehdy dostala "metraz" a navazala jsem ve 3 tydnech. No, rezalo to teda silene, ale neodradilo me to. Objedlala jsem si elastik a podle navodu se ucila. Maly byl spokojeny, uvolnily se mi ruce k vareni a obcas i k praci. Minimalne jednou denne jsme se takhle spolecne vypravili na prochazku a odezva od okoli byla uzasna, nikdo nekritizoval, ale zase nikdo nechtel zkouset. Elastik mi vystacil do cca 9 mesicu, pak uz to proste neslo. Tehdy me ani nenapadlo ze by existovaly nejake jine satky nez elasticke, takze jsem poridila krosnu na noseni....par mesicu jsme vyuzili, ale po roce to uz proste neslo utahnout. Pak se zacaly objevovat nositka a satky, moje kamaradka si ze slovenska privezla Rishino nosic, a ja se nadchla, a ve dvou letech poridila xxl na nejake vychazky atd. Nosili jsme uz ale sporadicky. Kdyz jsem otehotnela s druhym noseni bylo jedno z dvou veci na ktere jsem se tesila nejvic. Druhe bylo kojeni❤ svagrina mi pujcila jeji bavlnene loktu she a ja si koupila nati baby s vlnou. To mi melo vydrzet na celou dobu? zbytek je minulosti.
Miluji vuni jeho vlasu kdyz se ke mne prituli, nebo kdyz si hrajem na schovku, ten jeho sibalsky usmev kdyz se skova do satku, kdyz si ho vazu na zada a starsi skace jako posedlej aby ho rozptylil. Tu volnost co nam to dava ze se nemusime drzet jen silnice ale vylezt treba i na horu.
Za 5 let jsem tu na vesnici potkala par nosicek, ale vetsina jsou to holky jako ja, ze stredni evropy anebo irky co hodne cestovaly. Domaci Irky se vesmes boji, a i kdyz to obdivuji a rikaly jak je to super, za ten rok me pozadala jedna o pujceni a ukazani vazani. Nevzdavam to.

94670336_10219197369623291_5617581785945735168_n

Veronika a Berenika (2 roky)
Když mi Berinka poprvé ve dvou týdnech usnula ve vázacím nosítku, nevěděla jsem, jak důležitá věc se právě stala. Ale byl to jeden z nejkrásnějších momentů v šestinedělí. Najednou jsem věděla, že takhle to má být. Nošení mi zvedlo mateřské sebevědomí, naučilo mě vnímat Berinčiny potřeby. Šátek nám zachránil život (nebo alespoň zdravý rozum) mockrát. Díky nošení jsme překonaly problém s kojením. Díky nošení jsme zvládly první Berinčinu nemoc s vysokými horečkami. Díky nošení jsme vyřešily první problémy s usínáním. Díky nošení jsem měla pravidelně čas i na sebe, protože byla Berinka v šátku spokojená i u tatínka. Teď když už se tolik nenosí, je mi to trochu líto. Na druhou stranu jsem ráda, že z ní roste samostatná bytost, která se světa nebojí. Ví, že její rodiče jsou nablízku. Protože to tak bylo vždycky ?

94649693_3106721122712495_3694007788247187456_o

Jana a Kateřinka (3 roky) a Berťa (1 měsíc)
Když mi bylo patnáct a narodil se můj nejmladší bratr, mamka se bůhví odkud dozvěděla o šátcích a nosila ho. Pro okolí byla neskutečný exot, sousedé se křižovali, ale já jsem věděla poměrně bezpečně, že i mé děti budou jednou nošené. O patnáct let později se narodila moje dcera a já jsem ji začala nosit ve stejném šátku, který mezitím koloval a odnosil nespočet dětí z rodiny a sousedství. Kateřinku jsem navázala hned po návratu z porodnice. Představovala jsem si, jak to mé miminko tráví spokojené hodiny v šátku, a byla jsem zklamaná. Dcera se chtěla nosit jen venku, na procházkách. Čím byla starší, tím to i víc milovala, mohla se pěkně zvysoka koukat na svět, a ne čučet přes rantl hluboké korbičky kočárku. Ale doma ani za nic. Postupem času jsem ji začala podezřívat, že bere nošení jako způsob, jak se i mimo domov dostat ke kojení ? Považovala jsem vždycky nošení spíše za praktickou záležitost, sloužilo mi k přenosu dítěte z bodu A do bodu B, a protože kočárek jsem neměla ráda já ani dcera, nosila jsem všude a hodně. Díky nošení jsem statečně proplouvala všemi těmi utíkacími a vztekacími obdobími dítěte a zachraňovala jsem dceru před mrazy či naopak vedry, kdy ani za nic nechtěla chodit po svých. Milovala jsem to. Jakkoli dcera byla a je paličaté, uvztekané dítě, vždycky když natáhla ručky a chtěla se nést, všechno bylo rázem dobré, klidné, křivdy smazány a zůstala jen láska, blízkost a důvěryplné odevzdání.
Potom se narodil synek a všecko je jinak. Nechce se nonstop kojit, ale nonstop nosit. Chce v šátku spát, chce moji blízkost. Už od začátku zažívám něhu a krásnou blízkost, která s dcerou přicházela spíš pozvolna a postupně. A nošení druhorozeného je najednou jiné než nošení prvorozené. Je to jedinečné, jako jsou jedinečné mé dvě děti. Každé má jinou potřebu a každému to nošení může vyhovět. Tak ať se nám ještě dlouho a spokojeně nosí, Berťo!

94220720_10213215962472816_4001621218661761024_n

Dominika (26) + Magdalénka (22m) + Natálka (39.tt)
Jsem šťastná, že mám možnost nosit a užívat si blízkosti své dcerky. Od narození byla velmi náročná kvůli kolikám a z toho důvodu i často neutišitelně plakala, což je pro každou maminku hodně nepříjemné. Do psychické pohody mě ale dostalo, když jsme začaly každé ráno chodit na procházku v šátku do blízké kavárny. Do 10 minut krásně spinkala, já si užila kontakt s dospělými a přijemnými lidmi alespoň na chvilku a po cestě zpátky jsem dopila kafíčko, odložila dcerku do postýlky a ta spinkala i 3 hodiny, takže jsem se mohla učit na státnice. Strašně moc jsem si ty procházky užívala a vím, že v kočárku by to takhle prostě nešlo. Nyní čekáme druhou holčičku a já jí sestavila krásný komínek ze šátků a nemůžu se dočkat, až ji poprvé navážu! ? chtěla bych si ji v šátku odnést už z porodnice do auta vzhledem ke covidové situaci, abych nemusela tahat i celé vajíčko, a šátek mi pak bude pomáhat i v každodenním fungování se 2 dětmi. Navíc teď bydlíme ve 2. patře bez výtahu, takže bych dcerku s kočárkem nedostala domů bez probuzení, takže šátek bude opravdu potřeba a těsím se i na vázání tandemu obou holčiček! ❤️ Ze začátku druhého těhotenství jsem nesnesla jakékoli stlačení břicha kvůli nevolnostem, takže jsem přestala nosit na pár měsíců. V zimě jsem se přidala do Moderních nosiček a znovu mě to nakoplo k prohloubení blízkosti se starší dcerkou nošením na zádech. Byla jsem asi 20.tt a dcerka se čerstvě sama odstavila, takže jsme se dotýkaly méně než dřív a chodec se dá chytit jen na chvilku, když se chce maminka pomazlit. Ale díky nošení tu byl najednou zase ten úžasný pocit, kdy vám někdo těžce oddechuje do ucha s otevřenou pusou, jak tvrdě spí, ty chvíle miluju a jsem ráda, že i takhle těsně před porodem nemusím dcerku pokládat plačící do postýlky, protože ji dlouho neunesu a nemám jak jinak ji uspat, ale stačí pár minut v šátku na míči a můžu ji odložit a spokojené jsme obě ❤️

94702646_10219243285891169_6191213791183634432_n

Lucka,Tobiášek 16m
Jsem ráda za možnost nošení ?. Díky tomu zvládnu uklidit a navařit, dostanu se do míst, tam kde s kočárkem ne a nejen to! Nošení nás zachranilo při bolení břiška, rostoucích zoubcich....Ale všechno po pořádku...
O nošení jsem začala uvažovat už jako těhotna. Jenže termín jsem měla v zimě a já se bála, že uklouznu a málemu ublížim a tak jsem nakonec zvolila kočárek. První navázání přišlo, když měl Tobík 3 měsíce. Bylo to totiž kontaktní miminko a já nezvládla vůbec nic Absolvovala jsem kurz šátkovani ? Ovšem jako nezkušená začátečnice jsem nosila v nekvalitním hadru. O něco později jsem začala nosit v zapůjčenem šátku, darovaném nosítku a kromě toho jsem si konečně koupila RSko. Co se týká kočárku, tak ten jsme použivali jen jako nákupní vozík ?
Nošení je prostě láska a kontakt matky s dítětem. ?

Milé nosičky, děkujeme vám za sdílení vašich krásných nosících příběhů!

 

Aktuality, akce a události

Zde naleznete vždy plánované akce a události, jako jsou srazy, školení a kurzy, hromadné objednávky či slevy a akční nabídky

Všechny akce

Blog Moderních nosiček

#nosenijelaska

Moderní nosičky si v dubnu 2020 přípravily projekt...

Celý článek
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace

Working...