Nošení v ČR

Jak se nosilo a nosí v ČR v průřezu posledních let nám sepsala skvělá MN členka Hana Nova heart

27537249_1652701881442871_1433321909_o

Nošení v průběhu (mých) časů

 

Mé úplně první setkání se šátkem proběhlo zhruba před dvaceti lety. Bylo mi asi šestnáct a šla jsem s někým po pražských Dejvicích nebo to byly možná Kobylisy, už nevím přesně. Potkali jsme pár, z nějž žena nesla své děťátko v šátku. Udělalo to na mne už tehdy obrovský dojem. Nepamatuji se, zda miminko bylo ve vertikále nebo v kolíbce, zda mu kynklala hlavička nebo bylo skrčené s bradou na hrudníčku. Ten pohled ve mně vyvolal něhu a radost. Spokojené děťátko přitulené k mamince, která si může v pohodě vyrazit ven a překonávat bariéry. Skoro nic jiného, než sami sebe a svou blízkost, vlastně nepotřebují. Už tehdy jsem se rozhodla, že budu-li mít dítě, budu ho rozhodně nosit v šátku!

27604034_1652702591442800_1826092317_o

 

 

Když jsem čekala nejstaršího syna, chtěla jsem ho nosit. Jenže před čtrnácti lety jsem ještě neměla ani počítač. Na internet jsem chodila výjimečně v práci, u bráchy nebo do internetové kavárny. Ani na tom internetu pro mne ale nebylo možné najít dostatečné informace. Šátek a kurz, které jsem nalezla, se mi zdály cenově nepřijatelné. Rozhodla jsem se tedy pro Babyvak, který měli u nás v obchodě s dětskými potřebami. Byl snadno dostupný a to i cenově. No jo. Ale narodilo se mi ani ne tříkilové miminko, které když jsem se pokusila do vaku vložit, zapadlo tam jak do nákupní tašky. Nebylo možné vak správně dotáhnout, děťátko napolohovat, vůbec tam nebylo zpevněné. Při mém pohybu vak i s malým na mě plandal a houpal se. Neměla jsem z toho vůbec dobrý pocit, takže jsem vak po pár pokusech nadobro odložila. Neměla jsem se s kým poradit, tak namísto nošení nastoupilo houpání a drncání kočárku. Když synek povyrostl, dostala se ke mně taková džínová klokanka. Párkrát jsem ho v ní vzala ven se psem nebo když jsem šla někoho doprovodit na zastávku, která byla blízko. A věřte nebo ne. Jsem za to ráda, že jsem ho párkrát poponesla aspoň v té klokance. My bychom oba tehdy nošení tak moc potřebovali a nebylo kde načerpat inspiraci a potřebné rady.

 

27496189_1652704568109269_1841690282_n

Když jsem čekala druhého synka, již jsem počítač měla a pohybovala jsem se na různých diskuzích. Vzpomněla jsem si na své přání miminko nosit a dopátrala jsem se potřebných informací. Největší studnice pro mne byl tehdy web nosenideti.cz. Bylo to úžasné. Do té doby jsem nikde nenašla tolik inspirace, sounáležitosti, zábavy, ale i vzájemné podpory. Měla jsem spoustu dotazů a našli se zde lidé, kteří měli trpělivost mi je zodpovídat. Hned do začátku jsem si pořídila dva šátky: Storchenwiege Leo béžové a Easycare 02 (myslím). Tehdy se vázalo pouze do kolíbky a na vertikál se přecházelo až po nějaké době. Ještě stále na ulici nebylo vidět tolik nosících maminek, jako v dnešní době. Navíc jsem se v osmém měsíci přestěhovala do Brna, kde jsem neměla žádné přátele. Již tehdy (rok 2009) se však konaly nosící srazy a díky nim se mi podařilo najít podobně či stejně smýšlející maminky. Byly jsme spíš taková malá komunita. Scházely jsme se v mléčném baru nebo v parku – podle počasí. Pak se ta místa i měnila. Zašla jsem si ještě s bříškem na kurz do Brány k dětem (která byla toho času dominantou nošení v Brně) i na sraz, abych byla dobře vybavena. Druhý synek však měl po porodu na hlavičce hematom, tak jsem se ho bála nosit. Začali jsme až kolem šesti neděl. Hodně mi tehdy pomohly právě brněnské maminky z naší komunity. Moc mi to nešlo a měla jsem v sobě spoustu nejistot a otázek. Nakonec jsem se na konferenci Aktivní rodičovství setkala s jednou lektorkou z Brány a ta mě jednak naučila vertikální úvaz a jednak mi půjčila svůj šátek Didymos. Najednou se má zkušenost s nošením naprosto změnila. Poznala jsem, že i šátek může vaši dovednost ovlivnit a nošení jsem totálně propadla. Nasávala jsem informace jako houba, sbírala jsem zkušenosti, učila se a poté jsem se stala i lektorkou nošení pro kamenný obchod Dítě ze škatulky. Synka jsem nosila dlouho. Z břicha jsme přešli na záda a šátek nám byl pomocníkem až do jeho čtyř let! Hlavně při ranním vstávání, únavě a spěchu do/ ze školky jsme šátek ještě rádi využili. Pomáhal nám eliminovat stres.

 

27496299_1652706901442369_1836467763_n

V letech 2009 – 2013 cca jsem vnímala jako velmi oblíbené české šátky Vatanai. Ano, i tehdá jsme všechny toužily po legendárním Pamíru, ale takové labyrinty Solsbury nebo jakékoli velrybky nebyly k zahození. Německý Didymos byl na vrcholu a bylo možné sledovat vzestup polských Natibaby. Drawy ještě neprobíhaly. Lovily jsme limitky na webu, čílily se, kdo nám sebral ten poslední kousek z košíku nebo že jim to zase celé spadlo, domlouvaly si kamarádky, které nám budou pomáhat s nákupem. Od Didymosu si mě, kromě různých jiných limitek, nejvíce získal vzor rybiček. Natibaby byla první značka, která používala příměs bambusové viskózy. A také pořádala soutěže o design. Zasílaly se vlastní návrhy, ze kterých se pak hlasovalo a ten vítězný natkali. Didymos, ale i ostaní značky používali příměsi jako vlna, len, kašmír, tussah hedvábí, konopí apod. Obvyklá šířka šátku byla 60 – 65 cm. Nosily se tak i větší děti a šátky byly také tenší, jednodušší vazby. Můj názor je, že požadavek na širší a silnější šátky vznikal zároveň s tím, že se teprve stávalo zvykem nosit větší a starší dítka. Za šátky těchto značek nám americké maminky trhaly ruce a už i tehdy se začala projeovat ochota přeplácet retail, protože v USA nebyla žádná značka šátků. Za zmínku stojí ještě značka Oscha, která přišla první se snahou o luxusnější šátky limitovaných edicí s velmi specifickými vzory. Jeden z nejpopulárnějších jsou růže inspirované obrazem růží od manželů Mackintosh. Tu pak překročila všeznámá Artipoppe, která dala nošení úplně jiný rozměr, ale zároveň už není jediný luxusní výrobce. První sériové ručně tkané šátky mám v paměti pod značkou Uppymama.

 

Kromě české web diskuze nosenideti.cz jsem navštěvovala i zahraniční thebabywearer.com a naturalmamas.uk, kde jsem si mohla nastudovávat další informace a skvěle jsem si osvěžila a procvičila zejména psanou angličtinu. Časem se však z webu začaly diskuze přesouvat do facebookových skupinek, jak je tomu i dnes. Šlo o pocit většího bezpečí, uzavřenosti a skupinky vznikaly podle lokality nebo svého zaměření – fan skupinky k jednotlivým značkám apod.

 

Moje třetí a nejnáročnější těhotenství mě na většinu času přikovalo k posteli a tak jsem hodně pronikla zpět do světa nošení a facebookových skupin. Bavilo mě radit nováčkům, sledovat vznik a vývoj nových a nových značek, podporovat jak ty začínající, tak i ty léta fungující. Časem jsem se stala adminkou nebo i spoluzakladatelkou některých facebookových skupin. V Čechách i na Slovensku se objevilo několik strojově tkaných, ale i ručně tkaných značek šátků a já jsem pyšná na toto naše bohatství! Ohledně lektorování jsem se stále vzdělávala a stala jsem se oficiální lektorkou/ poradkyní. Měla jsem možnost psát články na blog a dodnes mě baví předávat informace nově příchozím a pomáhat se zorientovat v dnešním velkém množství informací i nabídek šátkového světa. A hlavně povzbuzovat rodiče k nošení! 

 

Za mou éru nošení jsem měla možnost otestovat mnoho a mnoho značek, najít si své oblíbené i ty, které mě přiliš neoslovily. Jsem ráda za tuto zkušenost, protože mé období nošení pomalu končí. Jsem vděčná za to, koho a co vše mi nošení přineslo. Především úžasné a opravdové přátele. Ale také mne těší potkávat na ulici nosící maminky různého věku, vzezření a založení, které vůbec neznám. Znamená to, že nošení je čím dál častější a samozřejmější, než když jsme se v počtu do desítky scházely v Tyršáku laugh

 

Na závěr bych chtěla dodat, že se jedná a můj osobní pohled, prožitky a pozorování průběhu vývoje nosícího světa v mé osobní rovině. Informace mohou být nepřesné a svým způsobem jednostranně zaujaté. Také bylo potřeba je značně zestručnit. Doufám, že ti stejní nebo ještě větší pamětníci mi to nebudou mít za zlé.

 

Hana Nova - zasloužilá Moderní nosička tělem i duší :)

 

 

27536933_1652707204775672_688129687_o

 

A trocha zdokumentované historie

Moje teta propadla nošení také již před 13 lety, kdy na trhu existovaly vlastně jen šátky Vatanai, ona si tehdy pořídila Vatanai Tibet a odnosila v něm obě dcery až do věku ca. 2-3 let. Dnes pro nás utopie, kdy se Tibet doporučuje pro svou jemnost hlavně na malá miminka smiley Její Tibet jsem zdědila, využívám jej k pomoci dalším maminkám, ale spolu s ním jsem získala i staré tiskové poklady, o které bych se s vámi ráda podělila laugh

Leták Vatanai starý

 

Aktuality, akce a události

Zde naleznete vždy plánované akce a události, jako jsou srazy, školení a kurzy, hromadné objednávky či slevy a akční nabídky

Všechny akce

Blog Moderních nosiček

Team Admin - Denisa Bel – Volné ruce? K nezaplacení!

Jmenuji se Denisa, ročník 84, vyvdala jsem si exotické...

Celý článek

Team Admin - Hana Babničová

Jmenuji se Hanka a je mi 33 let. Spolu s přítelem...

Celý článek

Team MMN - Kate Julie Jarischová

Ahoj, jmenuju se Kate Julie. Mám zatím jediného...

Celý článek

Team MMN - Klára Müllerová

Jmenuji se Klára a už táhnu přes 30. Zanosila jsem...

Celý článek
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace

Working...